Celý rok leželo kolejiště Buková tak říkajíc “u ledu”. Nebyl čas – děti mezitím dokázaly hodně:
- udělat malé “modulky”: malý kousek tratě, ne delší než 50cm
- postavily pár domků z papíru a nabarvily je. Míchání přírodních a přirozených odstínů barev musíme ale ještě trénovat.
- na svých modulech zasely trávu zatravňovačem z elektrické plácačky na mouchy, vyrobily a zasadily stromky, listnaté i jehličnaté. Některé jsou drobátko domodra, neboť došel hnědý sprej.
- odlévaly skály ze sádry, a barvily je rozmývanými a suchými barvami. Schovámě je pro větší modely, na malých cvičných na vyšší skály nezbylo místo
- na pokračování lepí vagónky z plastových stavebnic, některé děti je už i barví pomocí airbrush pistole
Kolejiště Buková patří mezi ty miniaturní – cca 1 x 1m (u nás nepatrně větší, jak dovolil dostupný materiál). Znázorňuje malou průjezdn ou stanici Bukovou, s pilou (nebo malou továrnou, to ještě nevíme) a skladištěm s vlastní odstavnou kolejí. Možná se vejde i remíza pro nocování lokomotiv – a samozřejmě zbude i místo na pár domků. Děti teď vyrábějí vagony – motoráky řada “Baafx”: ty krátké, co jezdily na trati do Kladna před Regionovami. Koneckonců Regionova je jen přestavěný Baafx. Lokomotivu – motorák (řadu M152) máme koupenou, takže až dodělají děti přípojné vozy, může na kolejišti jezdit souprava až o 3 vagonech. O výrobě vagónků bude asi samostatný článek, zvlášť když se povede nafotit někoho z mladých modelářů jako lakýrníka.
Buková je částečně postavená od minulého roku, ale výhybky, usazení kolejí a připojení napájení nás teprve čekají. Stejně tak (doufám) starší žáci pomohou s osazením elektroniky potřebné pro přestavování výhybek, zjišťování polohy vlaků a ovládání návěstidel. Na kolejiště postupně (a pečlivě, takže pomalu) usazujeme a pomocí vyřezaných šablon tvarujeme koleje podle tak, aby se dodržely poloměry a tvary oblouků a koleje byly položené bez “hrbolů” a rovně. Doufáme, že vozidla pak budou projíždět okruh hladce, bez zastavování a bez výpadků napájení.
Co bude na kolejišti Buková nové je digitální ovládání. Abychom se nezdržovali, bude se zpočátku řídit “červenou myší” známou ze “startovacích sad” vláčků v obchodě. Zároveň ale půjdou lokomotivy řídit aplikací na mobilním telefonu – výhbky zkusíme také řídit tabletem. Klasický ovládací pult možná časem také vznikne – podle náladay a pokud budou “k ruce” starší děti pro vyrábění a zapojování elektroniky. Ale s klasickými pulty bude mít společného málo: spousta drátů od tlačítek, ale místo aby vedly do kolejiště povedou … do mikroprocesoru.
Zlatý hřeb má být počítačové řízení. Už teď jsou jednotlivé úseky kolejiště oddělené a připravené na montáž snímačů proudu, takže obsluha (nebo počítač) bude “vědět”, na které koleji právě projíždí vlak. V nepřehledných místech budou zároveň infračervená reflexní opticná čidla, která pomohou počítači zastavit se soupravou přesně tak, aby nepřekážela dalšímu provozu. V určitých místech jsou připravené pozice pro zabudování dálkově ovládaných rozpojovačů, které od sebe umožní oddělit vagony. Počítač pak například může sám
provést “objetí soupravy”: odpojit lokomotivu od osobních vagónů, povyjet z nádraží, přehodit výhybky a přes vedlejší (manipulační) kolej přejet na druhou stranu soupavy a lokomotivu opět připojit. A může se jet opačným směrem. Pro automatické ježdění je zvlášť důležité, aby vlaky neplánovaně nezastavovaly a nepřerušovalo se jim napájení.
Později se děti se naučí vytvořit počítačový “model modelu” s tím, že jednotlivé prvky v počítači přiřadí skutečným (modelovým) výhybkám, úsekům kolejí, návěstidlům. S počítačem nebo řídící centrálou DR5000 (zakoupené díky obecní dotaci) se spojí dotykové telefony, které pak mohou sloužit jako řídící pult strojvedoucího, nebo hradláře. Protože počítač má k dispozici senzory, mohou se děti také seznámit a vyzkoušet si vytváření automatizovaných úkonů – například odvěšení lokomotivy a objetí soupravy, nebo rozřazování vagónů podle cílové stanice a nebo převáženého nákladu. Podobné techniky řízení s odezvou ze senzorů se používájí i v průmyslové automatizaci.
